12. ročník VÍTÁMVÁS CUPu přinesl nové příběhy i prvního zahraničního vítěze v historii!

12. ročník VÍTÁMVÁS CUPu přinesl nové příběhy i prvního zahraničního vítěze v historii!

Tucet. Přesně tolik ročníků má za sebou turnaj ve stolním Stiga hokeji, který již dvanáct let nese hrdě jméno VÍTÁMVÁS CUP, jakožto odkaz na kamaráda, a nejen hokejového sportovního fanouška Lukáše Vítámváse. Turnaj ovládl poprvé v historii zahraniční účastník. Konkrétně Martin Martinec ze Slovenska. Přinesl i spoustu dalších zajímavostí a příběhů, díky kterým byl všechno, jen ne tuctový.

                     

Aula Střední školy F. D. Roosevelta pro tělesně postižené se podesáté v řadě stala středobodem všeho podstatného, co se ve čtvrtek 29. června 2017 při turnaji událo. Ano, turnaj byl tentokráte oproti přecházejícím létům pouze jednodenní záležitostí. Za to pořádně napěchovanou událostmi, brankami, body a vteřinami.

 

Hned při slavnostním zahájení se přítomní hráči společně s diváky mohli cítit jako v hokejové aréně, protože hrací stoly s napodobeninami hokejových hřišť byly rozesety po celé aule. Mezi nimi promlouvali k přítomnému publiku pánové Michael Svoboda a Tomáš Pětník, jenž slavnostním zahájením provázeli. Nemluvili však nikdy příliš dlouho. To proto, že na projektovém plátně za nimi bylo nejprve k vidění video mapující z pohledu VÍTÁMVÁS CUPu ve školním roce 2016/2017. Díky tomu, jsme se na chvíli vrátili do minulosti. Připomenuta byla cesta VÍTÁMVÁS CUPu na Ibsenku, Vánoční KAPR CUP nebo Český pohár ve Stiga hokeji konaný v Brně na Základní škole Novolíšeňská. Putováním historií jsme se ovšem dostali ještě mnohem dál. Motto jedenáct ročníků, jedenáct vítězů, jedenáct příběhů představilo jedenáct portrétů dosavadních vítězů turnaje. Pořadatelé nemohli opomenout ani člověka, kvůli kterému celý turnaj v roce 2006 vznikl. Tedy Lukáše Vítámváse. Vzpomínkové video ukončil bouřlivý potlesk, jehož dozvuky byly jistojistě slyšet až kamsi k nebeské bráně.

 

Za vedení školy promluvil statutární zástupce školy pan Ing. Petr Konvalinka. Prostor k představení dostali rovněž hráči, kteří Stiga hokej hrají pravidelně na turnajích konaných po celé České republice, ale také v zahraničí. Byli jimi Zdeněk Lopaur, Jiří Junek a Martin Martinec. Každý z této trojice se stal takovým ambasadorem jedné ze tří základních skupin.

12. ročník VÍTÁMVÁS CUPu si zahrálo celkem 34 hráčů. 

 

Pak už nic nebránilo tomu, aby VÍTÁMVÁS CUP s visačkou 2017 začal psát svůj vlastní příběh. Celkem 34 hráčů bylo rozděleno do tří základních skupin po dvanácti respektive deseti hráčích. Na prvotní bully jsme si museli ale ještě počkat, protože došlo k chybnému nasazení hráčů do jednotlivých skupin a tak bylo zapotřebí sjednat nápravu. Hráče totiž tentokráte identifikovala čísla od 1 do 34. Když bylo vše v pořádku, mohli si první soupeři stojící naproti sobě u hracích stolů potřást pravicí.

 

Ve skupině "A" čekala na hráče porce jedenácti duelů. Zcela jasným králem skupiny byl Zdeněk Lopaur.  Zápasy pro něj byly spíše příjemným zpestřením, při kterém neztratil ani bodík. To o druhé místo v tabulce se svedl mnohem větší boj. Na svědomí ho měli Michal Janků s Pavlem Koudelkou. Bitvu nakonec vyhrál druhý jmenovaný. I proto, že dokázal ukořistit výhru ve vzájemném měření sil v poměru 3 : 1. V konečném součtu oba protagonisty od sebe dělil rozdíl jediného bodu. Ještě těsnější bylo o patro níže. V souboji o čtvrtou a pátou pozici měli Pavel Krátký a Vojta Borkovec shodný počet bodů. Konkrétně čtrnáct. Měřítkem toho, kdo z nich je nakonec přeci jen o malý kousíček lepší, byl zápas, v němž zkřížily hokejky proti sobě. Výhru 3 : 1 a tím i konečné místo pro sebe uhrál Pavel Krátký. Z postupu do další části turnaje se mohl radovat rovněž Viktor Hyrman. Vděčit za to mohl nejen dvěma bezbrankovým remízám, ale také celkem pěti vítězstvím. Před soupeři lačnícími rovněž po postupu do vyřazovací části to znamenalo dostatečný bodový polštář. Na dvojciferný počet se dostal ještě další člen společnosti skupiny "A" Michal Obst. Svůj zisk zaokrouhlil na čísle deset. Poslední hráč, který si vydobyl právo startovat i v další části turnaje byl z této grupy Pavel Vrubel. Zajímavou podívanou byla jeho branková přestřelka s Janem Kalinou. Skóre z tohoto zápasu 7 : 5 muselo potěšit nejednoho ofenzivního fajnšmekra. O to víc, pak Pavla Vrubla, jakožto vítěze tohoto festivalu útočného Stiga hokeje.

 

Skupina "B" měla oproti dalším dvěma skupinám o dva účastníky méně. Za to se mohla pyšnit přítomností hosta ze Slovenska Martina Martince. Také on, podobně jako Zdeněk Lopaur pojal zápasy základní části ve volnějším tempu. Turnajem se zkrátka bavil a spolu s ním i soupeři, kteří vždy dokázali vstřelit nějakou tu branku. Nejmladší účastník turnaje osmiletý Jan Ulrich ze Základní školy Horníkova v Brně, uhrál nad silným soupeřem dokonce cenný bod za plichtu 2 : 2. Korunním princem, tedy hráčem na druhém místě skupiny byl Petr Lelovský. Mimo jiné také mládežnický reprezentant České republiky v ragby přehrával soupeře především díky své šikovnosti. Použití síly jakou využívá ve svém sportu, si Petr schovával až na pozdější čas čtvrtečního dne. Bronzovou příčku ve skupině obsadil Tomáš Král. Prohrál sice s oběma výše uvedenými protivníky, ovšem další duely byly už pouze v jeho režii. O dva body v zápase s Tomášem Králem přišel i čtvrtý v pořadí Martin Barša. Porážka 2 : 4 mu sice vzala naděje na umístění mezi nejlepšími třemi hráči skupiny, ale poměrně hladký postup do play off díky výhrám v dalších zápasech, byl příjemnou náplastí. V polovině tabulky skončil již jednou zmíněný nejmladší účastník turnaje Jan Ulrich. Kromě bodu za remízu s favoritem skupiny získal ještě dalších deset k tomu. Vladimír Šmíd se kromě šestého místa a osmibodového zisku může chlubit zcela ojedinělým úkazem. Tím bylo zcela vyrovnané skóre vstřelených potažmo obdržených branek. Ba co víc, v magickém poměru 21 : 21. Sedmá Jana Pešíková sice neměla takové štěstí na magická numera, za to však byla jedna ze dvou dam, kterým se podařilo protlačit do bojů o konečná umístění, když z devíti mačů získala pět bodů a celkové sedmé místo v pořadí. Tou druhou do party byla kolegyně ze skupiny Šárka Černá.

 

Poslední základní skupina "C" patřila opět dvanáctihlavé skupině hráčů. První místo zde získal celkový vítěz VÍTÁMVÁS CUPu z roku 2014 Jiří Junek. Napodobit tento opojný pocit chtěl rozhodně i v roce 2017. Základ k tomu se snažil položit již v základní části, kterou opanoval. Úplně bez ztráty bodu to ovšem nebylo. Čistý štít pokazila remíza 1 : 1 s Lukášem Čeloudem. Další uchazeč o příčky nejvyšší Tomáš Kulíšek s favoritem skupiny Jiřím Junkem prohrál 1 : 2. V následujících zápasech, ale již poznával jen chuť vítězství. Přesto se musel nakonec o jediný bod spokojit s druhým místem. Vyrovnané trio doplnil právě Lukáš Čeloud, jenž okradl o bod Jiřího Junka, avšak proti Tomáši Kulíškovi mu úmysly na zisk bodu či bodů nevyšly. Prohrál 1 : 3. První trio se tak seřadilo v rozmezí 21 až 19. bodů. To ovšem není nic proti soubojům o čtvrté až šesté místo. Trojlístek Marek Neklapil, Marek Rosenberg a Miroslav Mašek získal stejný počet dvanácti bodů. Rozhodl nakonec faktor celkového skóre, které měl nejlepší Marek Rosenberg, pátý skončil Miroslav Mašek a šestý Marek Neklapil. Sedmou pozici měl pod palcem druhý z klanu Ulrichů v turnaji, tentokráte s křestním jménem Jiří, jakožto reprezentant Základní školy Novolíšeňská. Desetibodová hranice byla tou, na kterou se dokázal vyšplhat. Vstupenku do vyřazovací části získal společně s ním ještě osmý hráč v pořadí skupiny Martin Tarnay s body osmi.

Marek Neklapil se stal držitelem ceny Lukáše Vítámváse, kterou organizační výbor uděluje hráči s handicapem. 

 

Toliko základní část, jenž byla jen takovým předkrmem před hlavním chodem v podobě play off. Z každé skupiny do něj postoupilo osm nejlepších. Ti se utkali dle výkonnosti na základě dosaženého bodového zisku v základních skupinách ve třech souběžně hraných turnajích play off. Ještě než se na plné obrátky rozjelo čtvrtfinále play off výkonnostních skupin "A", "B" respektive "C" dostal prostor doprovodný program turnaje.

 

Ten vyplnila nová soutěž pro účastníky turnaje, ale i všechny další zájemce s názvem "HAND BEJK". Slovní hříčka v sobě skrývá sílu ruky, kdy během chvíle všichni soutěžící zjistili, jakou sílu má jejich stisk a okamžitě to také měli možnost porovnat s výsledky ostatních objevujících se na plátně za nimi. Největší siláci se rekrutovali z rodiny Lelovských. Mužskou kategorii vyhrál Petr Lelovský, který dokonale využil sílu získanou z ragby, ženskou kategorii pro změnu vyhrála maminka Petra Sylva Lelovská. Inu, zřejmě slušný oddíl…

Rodina Lelovských ovládla 1. ročník soutěže "HAND BEJK" 

 

To ovšem nebyla jediná věc k rozptýlení od Stiga hokejového festivalu. Tou další byl příchod fotbalistů brněnské Zbrojovky. Hráči naší nejvyšší fotbalové soutěže navštívili turnaj již poněkolikáté. Tentokrát bylo možno spatřit, pozdravit, prohodit pár slov, nechat si podepsat nebo vyzvat v zápase ve Stiga hokeji mladé pušky neboli budoucí naděje klubu, které v současnosti poprvé nakukují mezi dospělé spoluhráče v prvním týmu. Jmenovitě turnaj svojí účastí obohatili Lukáš Zukal, Dominik Janošek a Marek a Ondřej Vintrovi.

 

Tento kvartet mohl společně s dalšími diváky sledovat vyvrcholení VÍTÁMVÁS CUPu 2017. My jeho mapování započneme u hráčů z výkonnostního ranku "C". Čtvrtfinále číslo jedna vyhrál nejtěsnějším možným rozdílem 1 : 0 Viktor Hyrman. Porážku musela skousnout Šárka Černá. Ve druhém partu se Marek Rosenberg pořádně gólově rozohnil. Brankovou explozi odnesla Jana Pešíková, která prohrála vysoko 1 : 6. Tenisové skóre se zrodilo v souběžně hraném třetím čtvrtfinále. Michal Obst nedal nejmenší šanci Vladimíru Šmídovi (6 : 0). A znovu se obloukem vracíme k šachové partii, která byla k vidění v posledním čtvrtfinálovém duelu. Pavel Vrubel zdolal výsledkem 2 : 1 Martina Tarnaye.

 

Semifinále bylo ve znamení stavu 3 : 1. Do finále se díky němu dostal Viktor Hyrman. Ten v semifinále takto přehrál Marka Rosenberga a spolu s ním si o první místo v této kategorii zahrál Pavel Vrubel. Na Michala Obsta zbyl zápas o bronzový lesk.

 

Místo na bronzovém stupínku bylo jen jedno a zájemci o něj dva. Jedinou branku, která byla určující pro výstup na tuto metu, vsítil nakonec Marek Rosenberg (1 : 0).

 

Finále bylo na branky drobátko bohatší. Padly celkem tři. A přesnější mušku do vymezeného prostoru prokázal Pavel Vrubel. Trefil se dohromady dvakrát a sám přitom inkasoval jen jednou, čímž se po zásluze stal vítězem výkonnostního dramatu grupy "C".

 

Neméně zajímavou společností budiž play off výkonnostní skupiny "B". Čtvrtfinálová část nabídla rozmanitost výsledků. Ten z kategorie jednoznačných vykouzlil Tomáš Král. V zápase s Janem Ulrichem nenechal nikoho na pochybách o svém postupu mezi nejlepší čtveřici. Čest vítězi turnaji z roku 2006 Antonínu Krátkému dělal na letošním turnaji jeho bratr Pavel Krátký. A nevedl si vůbec zle. Play off odstartoval výhrou 2 : 0 nad Vojtou Borkovcem. Dál postoupil i Miroslav Mašek. Místenku k vyhlídkám na boj o poháry mu zajistila výhra 3 : 1 s Jiřím Ulrichem. Posledním do semifinálové party se stal Martin Barša. Marek Neklapil se sice snažil Martinovi záměr postoupit dál zneškodnit, leč s nevalným úspěchem (1 : 5).

 

2 : 0 - to je stav, který poslal Pavla Krátkého do semifinále. Stejný scénář se opakoval i v boji o finále. Jen jméno soupeře odsouzeného protentokrát "jen" k bitvě o bronz bylo logicky odlišné. Poraženým byl Miroslav Mašek namísto Vojty Borkovce. To Martinu Baršovi se do finálové cesty postavil Král - Tomáš Král. A nejen díky tomuto příjmení, ale hlavně díky dosaženému výsledku se musel Martin Barša před Tomášem sklonit (4 : 1).

 

Chuť z vítězství se Martinu Baršovi vrátila v zápase o 3. místo. Byl to totiž právě on, kdo udával tón samotné hře i počítadlu skóre. Výsledek mače se zastavil na stavu 4 : 0 ve prospěch Martina.

 

V samotném zápase dvou nejlepších hráčů této výkonnostní části turnaje byl Tomáš Král zcela krátký na předvedený branlový tajfun Pavla Krátkého. Brankové konto Tomáše Krále bylo zasypáno během pětiminutového časového limitu hned sedmkrát! Šance na vítězství pro Tomáše Krále tak vzala rychle za své. Pavel Krátký se stal jednoznačným panovníkem a alespoň částečně tak navázal na rodinou tradici, kterou započal v roce 2006 bratr Pavla Krátkého Antonín Krátký.

Trio, které skončilo v turnaji za Martinem Martincem. Zleva poražený finalista Zdeněk Lopaur, bronzový Tomáš Kulíšek a čtvrtý Jiří Junek. 

 

Ještě zbývá pořádně nakouknout mezi osmičku úplně těch nejlepších celého turnaje. Už čtvrtfinálové složení dalo tušit, že bude na co koukat. Předtucha rozhodně nezklamala. Zručnost hrála prim. Síla se musela sklonit. Jinými slovy Jiří Junek přehrál Petra Lelovského 6 : 1. Martin Martinec narazil na Pavla Koudelku. Sice dvakrát musel vytahovat touš ze své branky, ale sám donutil soupeře udělat tentýž úkon hned pětkrát (5 : 2). Další z favoritů Zdeněk Lopaur si cestu do semifinále proklestil přes Lukáše Čelouda (4 : 1). Poslední tandem tvořil Tomáš Kulíšek s Michalem Janků. O branky nebyla nouze ani tady. I když Michal Janků by se jistojistě obešel bez velké většiny z nich. Tomáš Kulíšek se do semifinále doslova prostřílel. Vyhrál 5 : 1.

 

V semifinále si Martin Martinec věděl rady s Jiřím Junkem. Finálovou stopku pro Jiřího Junka vystavila prohra 2 : 4. Zdeněk Lopaur s Tomášem Kulíškem upustili ofenzivní stavidla a potěšili oko nejednoho diváka. Ten mohl spatřit deset branek v jednom duelu. Více se o brankovou úrodu postaral prvně jmenovaný. Odměnou mu budiž místenka do velkého finále.

 

Ještě před tím si prozradíme výsledek "finále útěchy". Zápasy o 3. místo je vždy o tom, kdo dříve setřese zklamání z prohraného semifinále. Tomáš Kulíšek byl v tomto ohledu úspěšnější. Ovšem ani Jiří Junek nedal svou kůži lacino. Vyrovnaný mač, jehož výsledek se mohl nahrnout na jednu či druhou stranu, se naklonil na stranu Tomáše Kulíška (4 : 3).

 

Maličkosti rozhodovali i velké finále. A v tom mezi Zdeňkem Lopaurem a Martinem Martincem to platilo dvojnásob. Oba soupeři se dobře znali z mnoha turnajů a tak překvapit něčím toho druhého bylo skoro nemožné. Zápas o velký pohár turnaje VÍTÁMVÁS CUP, na kterém jsou štítky všech dosavadních vítězů, musel najít toho, jehož štítek se jménem na poháru bude na vždy spojen s rokem 2017. Paní štěstěna se přiklonila na stranu Martina Martince. Vítězství 3 : 2 jej opravňovalo polaskat se alespoň na chvíli s pohárem pro vítěze, jenž má jinak ve škole své čestné místo. Těšit ho navíc mohl fakt, že se stal vůbec prvním zahraničním hráčem, který turnaj Lukáše Vítámváse vyhrál.

Martin Martinec si právě užívá chvíle s pohárem určenému vítězi. Společně s ním jsou u toho také patron turnaje Dušan Vítámvás s Michaelem Svobodou a fotbalisty Zbrojovky Brno. 

 

Definitivní botku za turnajem udělalo slavnostní vyhlášení. Zúčastnil se jej rovněž tatínek Lukáše Vítámváse a patron turnaje Dušan Vítámvás. Právě on byl společně s hráči Zbrojovky Brno, tím, kdo předával umístěným účastníkům turnaje všech kategorií, ale i všem ostatním pamětní diplomy, medaile a velké množství věcných cen. Ocenění byli i vítězové soutěže "HAND BEJK".

 

I v letošním roce byla udělena cena Lukáše Vítámváse. Tu uděluje organizační výbor turnaje hráči s handicapem. Letos tuto významnou cenu z rukou Dušana Vítámváse převzal Marek Neklapil. Pro všechny byl kromě cen odměnou potlesk přítomného obecenstva v aule.     

               

Osazenstvo turnaje pro rok 2017 absolvovalo tradiční závěrečné focení. 

 

Pak už zbývalo jen dekorování absolutního vítěze Martina Martince. Vítězoslavné zvednutí trofeje a závěrečný společný snímek účastníků 12. ročníku VÍTÁMVÁS CUPu. Ten přinesl znovu spoustu nových příběhů i nového vítěze. Nejdůležitější ovšem je, že vzpomínka na Lukáše Vítámváse díky turnaji stále žije.

 

Kompletní přehled výsledků naleznete  zde.

Fotografie z turnaje naleznete zde.

 

Tomáš Pětník