Střední škola F. D. Roosevelta pro tělesně postižené

Střední škola F. D. Roosevelta pro tělesně postižené

Padesát let existence jakékoliv instituce bývá důvodem nejen k oslavám, ale také k určitému zamyšlení a bilancování. Tím více, jestliže je tato instituce spojena s velkou lidskou trýzní a úzkostí a také s euforií mládí a nadějemi, mnohdy hodně nadsazenými, jak už to přináší úděl postižených. Je to každodenní skrytá paralympiáda bez věnčení vítězů, ale s vypětím posunujícím lidské možnosti, omezené neduhem. Nešťastných vteřin, kdy se ze zdravých lidí po úrazu stávají postižení, je v dnešním uspěchaném světě hodně.

Handicapovaní studenti spotřebovávají k přemáhání svých neduhů mnoho sil, takže jsou rychleji unavitelní a jejich pracovní výkon zůstává spíše na poli touhy či pozvolného tempa. Mnohdy zhýčkaně očekávají úlevy, kterých si vzápětí neváží a velikášsky chtějí triumfovat. S touto nevyrovnaností se musí každý učitel poprat, aby na jedné straně žáci neztratili optimismus a vitalitu a na straně druhé v sobě měli dostatečnou míru sebekritičnosti. Přesto vitalita postižených čiší na Kociánce skoro ze všech jejich projevů, ať už to je bezprostřední navazování citových vztahů či zvídavost ve vědních oborech. Zvláště filozofické otázky jsou většinou existenciální, hloubavé a osobité, bez módních tendencí.

Dne 15. září 1954 byla zřízena odborem školství a osvěty Krajského národního výboru v Brně Základní odborná škola pro mládež vyžadující zvláštní péči. Jednalo se o dvě třídy učňů na Kociánce. Kmenově třídy spadaly pod Základní odbornou školu na Šujanově náměstí, později přešly třídy postižených žáků pod vedení Průmyslové školy textilní na Francouzské ulici v Brně. Škola byla dvouletá a vyučovaly se tam obory brašnář, zahradník, zámečník, dámská krejčová, pánský krejčí. Tehdy vedl tuto filiální školu učitel Zeno Vencálek.

V roce 1956/57 se tato škola osamostatnila a ředitelem byl jmenován promovaný pedagog Miloslav Pavlík, dosavadní ředitel Dětského záchytného domova v Brně. Řediteloval zde plných 22 let. Po jeho nástupu se dvouletá škola rozšířila v tříletou.

V roce 1979 se stala ředitelkou Josefa Veselá. Během jejího vedení došlo v koncepci školy k několika změnám. Ve školním roce 1980/81 se změnil název na Odborné učiliště pro tělesně postiženou mládež, ve školním roce 1982/83 byla otevřena elokovaná třída Zvláštního odborného učiliště Brno-Dukelská, kde probíhala výuka zvláštního oboru zahradník. V následujícím školním roce došlo k další změně v názvu školy na Střední odborné učiliště pro TPM.

V roce 1985 byl ustanoven ředitelem SOU Ing. Ivo Lysák. Ve školním roce 1986/87 byl při Střední ekonomické škole na Pionýrské ulici otevřen první ročník Střední ekonomické školy jako elokované pracoviště pro tělesně postiženou mládež. 4. 9. 1989 se škola osamostatnila a vedl ji spolu s učilištěm až do převratu výše zmíněný Ing. Ivo Lysák.

Změna politického systému v Československu se promítla i do života školy. Ve školním roce 1990/91 se na základě výsledků konkurzního řízení stal ředitelem SOU a SEŠ pro tělesně postiženou mládež PhDr., PaedDr. Vít Lepil. Za jeho působení došlo k několika významným změnám.

·         Vznikla čtyřletá Obchodní akademie, jejíž studium bylo v následujícím roce prodlouženo na pět let. Ve stejném roce škola získala čestný název Obchodní akademie F. D. Roosevelta.

·         Od roku 1991 až do roku 1997 se při OA realizovalo pomaturitní studium.

·         V roce 1991 byl otevřen první ročník Rodinné školy, která se v roce 1993 rozdělila. Jedna část pokračovala ve stávajících prostorách, druhá se přemístila mimo areál Kociánky jako samostatná Rodinná škola Gemini.

·         Od roku 1992 se rozšířila soustava středních škol o tříletou Obchodní školu, která je zakončena závěrečnou zkouškou.

·         V roce 1994 začíná první ročník tříleté Speciální rodinné školy, která nese od roku 1997 název Praktická škola.

·         Pro žáky, kteří nevyžadují stálou zdravotnickou péči, vzniklo odloučené pracoviště na Staňkově ulici, kde se učí žáci oborům mechanik a elektrikář.

·         Pro věřící z řad studentů začali externí učitelé vyučovat náboženství, v němž handicapovaní mladí lidé hledají smysl svého krutého lidského údělu.

15. 4. 1995 se stal ředitelem Středních škol pro TPM RNDr. Jaromír Čech. Dosavadní učňovská výuka se rozrostla o dvouletý učební obor výroba kožené galanterie, šití prádla a květinářské, zelinářské a ovocnářské práce. Nově vzniklo Odborné učiliště pro tělesně postižené absolventy zvláštních škol s tříletými učebními obory šití oděvů a brašnářské a sedlářské práce.

V roce 2002 se otevřela jednoletá Praktická škola, kde gramotnost není prvořadá.

Od roku 2003 je otevřeno Gymnázium pro TPM.

V roce 2003 se započalo pod vedením Mgr. Hany Sumcové s rekonstrukcí budovy, zakoupené pro Střední školy pro TPM Jihomoravským krajem. Objekt se nachází v bezprostřední blízkosti areálu Ústavu sociální a zdravotní péče pro TPM na Kociánce. Pro optimální využití nového objektu je v budoucnu nutná úzká spolupráce školy s Ústavem sociální péče.

Po konkurzním řízení se ředitelkou stala od 1.9.2004 Ing. Miroslava Zahradníková.

Střední školy pro tělesně postiženou mládež na Kociánce jsou rozmístěny v jednotlivých pavilonech Ústavu a jsou pojmenovány chronologicky A, B, C, D, E, F, G, H a Z.

Zde mi dovolte malou vysvětlivku týkající se génia loci Kociánky, často v úvodu skloňované. Kociánka zapůsobí silně svým staletým zámeckým parkem s obrovskými duby, borovicemi, smrky, loukami, které vydechují jaro, léto, podzim a zimu jako z nějakého snu, tím spíše, že po trávě našlapují koně, kozy, psi a kočky spolu s veverkami. Snovost je umocněna břečťanem, jenž se plazí po kmenech stromů, zábradlích, skále a vyvolává mátohy starého opevněného královského dvorce, založeného už bratrem Karla IV. Janem Jindřichem ve 14. století. Zámeček (pavilon A) často střídal své majitele. Na konci 18. století ho vlastnil bohatý brněnský měšťan Kocián, po němž je toto místo pojmenováno. V současné době zde sídlí ředitelství Středních škol pro TPM, učebny SOU, OU, Rodinné a Praktické školy. V pavilonu B se učí dvě třídy Obchodní školy a pavilon C slouží mimo jiné Obchodní akademii. V nejmladším pavilonu, označeném písmenem Z, propojeném se skleníky, probíhá výuka teorie oboru zahradník. Tento obor je nejstarším řemeslem, kterému se na Kociánce bylo možné vyučit. Už v době vzniku Ústavu pro postižené v roce 1919 se počítalo s tím, že se klienti budou živit na statku, takže měli k dispozici školní hospodářství s přilehlými zelinářskými a květinovými zahradami. V dnešní době probíhá praxe zahradníků v rozsáhlém skleníku se zvěřincem (opice, hadi, papoušci, kajmani, želvy) a s tropickými rostlinami a orchidejemi, který je vybaven moderní digitální technikou. Součástí učebního oboru je samozřejmě také práce na zahradě a v parku.

PhDr. Jana Matusiaková

/text uveřejněn v almanachu středních škol vydaného k 50. výročí založení školy/